Hodnotu opylovačů pro celý ekosystém nelze vyčíslit

Přínos včel zahrnuje vedle opylování a produkce medu i výrobu včelího vosku, propolisu, mateří kašičky a dalších včelařských výrobků. Včelařství je nedílnou součástí evropského zemědělství, zdravotní péče, kosmetického i potravinářského průmyslu. Roční ekonomický přínos včelařství bývá ohodnocován na 14,2 mld. eur. Celkově je hodnota všech služeb, které nám opylovači poskytují vyčíslena asi na 131 mld. eur. Podle vědeckých výzkumů je na opylovačích závislá asi ¾ světově nejdůležitějších plodin, což odpovídá 35 % celkové váhy všech vyprodukovaných potravin. Jejich vymizení by tak nezpůsobilo okamžitou potravinovou krizi, významně by ale změnilo kvalitu a pestrost naší stravy.

Evropské včelařství je v důsledku špatného zdraví včel, který lze pozorovat na poklesu vyprodukovaného medu, v ohrožení. Evropští včelaři navíc těžce obstávají konkurenci ze třetích zemí, jejichž med je až dvakrát levnější. Nejvíce medu k nám přichází z Číny, kde i přes celosvětový úbytek včel došlo v letech 2000-2014 k nárůstu produkce o 88 %. Počet úlů se ale zvýšil o pouhých 21 %.

Asi v pětině případů laboratorní rozbory vzorků odebraných na vnějších hranicích odhalí med, který nesplňuje požadované evropské standardy. Dalším problémem je míchání medu obchodníky v rámci EU. Paděláním však nedochází pouze k ekonomickým ztrátám poctivých výrobců a klamání spotřebitelů, ale i k ohrožení veřejného zdraví. Státní potravinářská kontrola v minulosti v medu nalezla řadu kontaminantů, které jsou v Evropské unii zakázány. Jednalo se například o vysoce riziková antibiotika chloramfenikol a nitrofurany, ale i pyl z geneticky modifikovaných rostlin. Zahraniční podniky tento problém bohužel nevyřešily dodržováním evropských pravidel, ale používáním pryskyřičných filtrů, které med nezbaví jen nebezpečných látek, ale i veškerých biologicky hodnotných látek.

Význam opylovačů v přírodě ale nespočívá pouze v potravinovém řetězci člověka. Mezi opylovači a rostlinami se za posledních 100 milionů let vytvořila taková symbióza, že přispívají přežití stovek tisíců druhů rostlin. S jejich vyhynutím by zmizelo asi 80 % kvetoucích a jiných kultivovaných druhů rostlin, což by mělo dopad na živočichy, pro které jsou potravou či úkrytem. Dá se říci, že na opylovačích závisí celá biologická rozmanitost. Jejich přínos pro celý ekosystém proto vyčíslit nelze.

Význam opylovačů v přírodě ale nespočívá pouze v potravinovém řetězci člověka.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | StephenMitchell / Flickr

Lidská aktivita opylovačům spíše škodí

Mezi člověkem a opylovači bohužel ono harmonické soužití nevzniklo, lidská aktivita jim spíše škodí. V Evropě v současnosti pozorujeme vyšší úmrtnost včel a jiných přírodních opylovačů. Vedle klimatických změn, dopadů invazivních nepůvodních druhů či degenerace přírodních stanovišť má úhyn kolonií opylovačů na svědomí i řada pesticidů používaných v zemědělství, které zhoršují zdraví včel. Ty se pak stávají náchylnější k patogenům a parazitům. Evropská unie proto v roce 2013 zakázala používání třech látek ze skupiny neonikotinoidů na kvetoucích plodinách. Skoro polovina členských států ale tento zákaz obcházela využíváním nouzového povolení, které existuje pro případ vážného ohrožení zemědělské produkce.

Včely jsou díky své schopnosti opylovat květenu kilometry daleko indikátorem znečištění pesticidy a kvality životního prostředí obecně. Při testování světové produkce medu bylo neonikotinoidy kontaminováno 75 % vzorků. Polovina z nich obsahovala celý koktejl chemických látek. Od konce roku 2018 by měl sice platit „plošný“ zákaz neonikotinoidů, mezera je ale v tom, že se nebude vztahovat na skleníky. Navíc stále používáme množství jiných pesticidů, které mají prokazatelně devastující účinky pro opylovače. Za zmínku stojí také Sulfoxaflor či Chlorpyrifos. Platná legislativa týkající se uvádění pesticidů na unijní trh (nařízení č. 1107/2009) přitom jasně říká, že schváleny mohou být pouze ty látky, které nevyvolávají akutní či chronické účinky u včel a včelích larev, nebo významně neovlivňují včelí chování.

V minulosti jsme mohli pozorovat různé snahy nahradit opylovače technologiemi, což se ale ukázalo jako drahé a neefektivní. Ve sklenících se na místo včel používají například i čmeláci, což však nelze aplikovat v otevřeném prostředí. Místo hledání alternativ v podobě opylovacích dronů bychom se měli zaměřit na to, jak opylovače ochránit.

Opylovači jsou stejně jako my vystaveni kumulativnímu působení různých chemických látek, které zhoršují jejich schopnost adaptace na stresové faktory, jako jsou změny jejich přirozeného prostředí. Nejvíce jím proto pomůžeme transformací našeho klasického zemědělského modelu v ekologické zemědělství. Jako jakýsi mezistupeň slouží tzv. integrovaná ochrana rostlin, jejímž cílem je hledání přirozenějších alternativ ochrany rostlin. I samotný chov však musí být ohleduplný k zdraví opylovačů. Včelaři například mnohdy ošetřují včelařské plásty akaricidy sloužícími k hubení parazita kleštíka včelího. Ty však mohou vést k otravě včel. Nemluvě o tom, že se jedná o další syntetickou látku, jejíž rezidua se dostávají do včelích produktů.

Opylovači ke svému přežití potřebují zemědělskou půdu, vodu a plochy s rozmanitou květenou, která je jejich potravou. Monokulturní hospodaření jejich krmné plochy snižují. Domnívám se, že jediné řešení spočívá v ochraně životního prostředí a zdraví opylovačů.

Současná a budoucí evropská pomoc včelařům není dostačující

Evropská unie každoročně včelařům vyhrazuje část rozpočtu v rámci Společné zemědělské politiky. Tu pak doplňují finance na národní úrovni. Zatímco v současnosti unijní roční příspěvek českým včelařům tvoří zhruba 39 milionů korun, od roku 2021 by se mohl zvýšit až na 54 milionů korun. To nám alespoň indikuje návrh Komise na novou Společnou zemědělskou politiku 2021-2027.

Osobně pokládám zvýšení za pozitivní zprávu. Nesmíme nicméně zapomínat na skutečnost, že ačkoliv počet včelstev v Unii po roce 2004 a 2016 z důvodu rozšíření vzrostl o téměř polovinu, finanční pomoc o pouhých 12 procent. Návrh navýšit příspěvky pro evropské včelaře je tedy dobrý, ale částka to pořád není adekvátní.

Čeští včelaři dlouhodobě upozorňují na potřebu modernizovat své včelařské zázemí, bojovat proti infekční varroáze, omlazovat svou základnu či nutnost zachovávat kvalitní chov včel. V tomto kontextu je dobré vědět, že právě nákup technických zařízení, plošná ošetření, chov včelích matek či třeba vzdělávací aktivity, pořád figurují v seznamu intervencí plánovaných na další roky.

Pesticidy a nedostatek vědeckých údajů

Významně by ochraně včel a tudíž i včelařům z dlouhodobého hlediska mohl pomoci projekt, který jsem navrhl v průběhu současného mandátu, a k jehož spuštění dojde každou chvíli. Jedná se o velmi specifickou iniciativu, která řeší akutní problém nedostatku vědeckých údajů na evropské úrovni.

Pravděpodobně všichni včelaři jsou si vědomi toho, že některé účinné látky obsažené v pesticidech mohou mít pro včely fatální účinky. Co momentálně chybí, jsou ucelenější evropská data o zdrojích kontaminace a také uznatelný nástroj či systém monitorování.

Tímto pilotním projektem plánujeme s pomocí včelařů takový neinvazivní systém uvést do života a zjistit kupříkladu, jak si evropské země stojí při provádění předpisů týkající se aplikace pesticidů, jaká je účinnost jejich zemědělsko-environmentálních a ekologických opatření a jiné. Je to jednoduše řečeno malý technický dílek z velké skládačky, která nám ale v závěru podá ucelený obraz.